„Tak to zkusíme ne?“, padlo rozhodnutí a začali jsme připravovat projekt našich prváků učňů instalatérů a dětí z mateřské školky Zdravíčko Vendolí.
Projekt jsme nazvali „Učíme se pracovat“.

Na počátku všeho byl rozhovor s paní učitelkou mateřské školy, která nás požádala, jestli by se nemohla s dětmi podívat do dílen a případně si uříznout nějaké to prkénko.

„Tak zkusme s dětmi vyrobit skládačku, takový srub z trámečků, které by si děti samy nařezaly, vyvrtaly a obrousily." A nápad byl na světě.

No jo, ono se to snadno řekne, ale naše dílna je přizpůsobená velkým chlapům, a ne pětiletým dětem. A tak jsme s hochy vymýšleli, jak dílnu přizpůsobit, aby byla pro děti bezpečná, ale aby v ní děti byly schopné pracovat.
Nejprve jsme kolem pracovních stolů vytvořili malá podia, aby děti dosáhly na svěráky a mohly řezat. Ke stojanovým vrtačkám jsme postavili židličky, aby mohly také vrtat. Broušení jsme připravili na malém stolku, který jsme k tomuto účelu vyrobili. Ještě malé rošády s ponky a mohli jsme začít.

Děti byly ze začátku trochu vykulené, ale každé dítě dostalo jednoho kluka učně jako asistenta, se kterým absolvovalo každou činnost.
Práce šla všem moc pěkně od ruky a bylo vidět, že baví nejenom děti, ale i kluky asistenty. I učni byli překvapení, když je děti držely, tak nějak samozřejmě, za ruku při každém přesunu po dílně. Ale zvládli to s grácií jako správní chlapi.

S každým dalším uříznutým trámečkem, který jsme navlékali na připravenou základnu, se chaloupka začala rýsovat a děti, i přes počáteční obavy paní učitelek, vydržely pracovat celé dvě hodiny. No a ze skoro stovky trámečků už se dá postavit nějaká chaloupka.
Posuďte sami.