Ve čtvrtek 10. 3. do naší školy již opakovaně přijala pozvání paní doktorka Michaela Vidláková, aby studentům 1. a 2. ročníků vyprávěla o holocaustu, který jako dítě zažila se svoji rodinou na vlastní kůži.

Po úvodní části, kdy si slovo vzala paní Vavříková, aby posluchačům přiblížila stručné dějiny židovského národa, paní Vidláková začala své vyprávění, kdy se jako malá holčička, teprve šestiletá, dostala s transportem Židů do Terezína. Postupně nás seznamovala s dobou před 2. světovou válkou, mluvila o šikaně a postupném vyčleňování Židů ze společnosti, následně popisovala běžný chod koncentračního tábora v Terezíně.

Celé povídání paní doktorka doplnila dobovými fotografiemi, například ukázání třídní fotografie více než třicetihlavé třídy, kterou učila její maminka, s následným zakrytím všech, kteří nepřežili holocaust, patřilo mezi nejsilnější momenty celé besedy. Přežila totiž pouze maminka a jedna žákyně.

Paní Vidláková v závěru besedy dala prostor pro dotazy a všem před rozloučením  zdůraznila,  že je důležité, i s ohledem na aktuální události,  znát i stinné stránky historie, abychom předešli jejímu opakování.